Po nocích pracuji, i když Tě miluji.
 

nebo plachá srnka (soudě podle obrázků)

 

První setkání

K příležitosti 10. svatebního veletrhu v hotelu Diplomat jsem napsal o našem prvním setkání krátkou básničku:

Do tanečních jsem si vyšel,
na mě se kdosi usmívá,
že by můj duch slyšel,
v tanečních to běžné nebývá.

Hned měla jiskru v oku,
tulila se ke mě nevinně,
nemračila se ani trochu,
tančili jsme povinně.

Asi jsem jí padnul do oka,
na rande chci tě jen,
byla celá divoká,
nebyl to jen sen.

A tak jsme se vídali,
ve dnech skutečných,
na hvězdy se dívali,
už né v tanečních.

Později byla veselka,
ve svatebních šatech,
z růží byla kytička,
měla bílý nádech.


Napsal Libor uprostřed noci
po prudké výměně názorů se svojí kočkou
8. 2. 2010 23:50
 
Prohlášení o Cookies |
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one